SOCIÁLNÍ DEMOKRATÉ KVŮLI MISI V AFGHÁNISTÁNU KUPČÍ S NAŠÍ NÁRODNÍ CTÍ
Sedm let po pádu Tálibánu není jasné, zda politické a vojenské angažování Západu vede v Afghánistánu k úspěchu.
Třebaže počet zahraničních vojáků přibývá, je jich stále nedostatek. Jejich počet by měl letos vzrůst na osmdesát tisíc osob, jak doporučuje Zpráva Mezinárodní rady pro bezpečnost a rozvoj země (ICOS). Kde je ale vzít?
Tálibán dnes pravděpodobně kontroluje 73 procent území, v roce 2007 to bylo jen 54 procent, říká se ve zmíněné Zprávě ICOS. V průběhu uplynulého roku přibylo únosů a sebevražedných útoků proti civilním cílům – školám a tržištím, vojákům i policistům. Teroristé operují v blízkosti hlavního města Kábulu, na jihu proti Kandaháru a proti Džalálábádu, kudy projíždějí spojenecké kolony s vojenskou a hospodářskou pomocí.
POCHYBY
Tato poplašná zpráva ovlivnila svět dříve, než ji mohla zkorigovat jiná, tentokrát přímo z bojiště. Častěji proto zaznívají pochyby, nejčastěji o smyslu celé mise. Zde však pochyby nejsou na místě. Je třeba pokračovat a nedat se unavit nepřítelem, který na naše rostoucí pochybnosti spoléhá.
A na otázku, odkud všechny nové vojáky vzít, budou muset odpovědět především evropští státníci, až se jich na to zeptá nový americký prezident.
Česká republika se na aktivním boji proti teroristům podílí. Má teď v Kábulu velvyslance a další pomoc bude koordinovat z Islámábádu náš vojenský atašé plukovník Koudelka. V zemi už byl a nyní vyčkává, až dostane souhlas pákistánské strany. Za svého pobytu v Islámábádu pracoval v hotelu Marriott, kde později při teroristickém útoku zahynul náš velvyslanec Ivo Žďárek. Plukovník Koudelka přežil jen náhodou. Není proto divu, že se jeho poslání projednávalo v kruhu rodinném. Má odjet, či ne? Debatu zakončila jeho jedenadvacetiletá dcera, když řekla: „Táto, musíš, vždyť víš, co se o Češích vykládá za hranicemi. Pokud to jde, nebojují a chovají se případ od případu jako zbabělci.“
MÍSTO POPLATKŮ
V české Poslanecké sněmovně se teď řeší následující problém. Opozice vedená sociálními demokraty říká, že by hlasovala pro další setrvání naší vojenské pomoci ve vzdálené zemi pod Hindúkušem, kdyby se zrušil třicetikorunový poplatek za návštěvu lékaře či nemocnice. Jinými slovy: handluje se a kupčí nezakrytě s naší národní ctí. Myslím, že se opozice tímto handlováním dostala za přípustnou mez. Vzpomínám si, že se krátkodobý předseda SPD (Sociálně demokratické strany Německa) Lafontaine začal chovat tak, že si ho začali všímat i za hranicemi země. Strana se ho proto zbavila. Lafontaine později založil vlastní politickou stranu a zákonitě tak přivandroval do blízkosti komunistů.
Často si ho dnes s nimi pletou. Jiří Paroubek volá pokaždé, když jde o závažné otázky (například o zřízení radaru), po uspořádání referenda. Co stojí v cestě vnitrostranickému výzkumu, který by vyjasnil, jak se okolí dívá na výstřednosti jeho chování?
AUTOR JE BÝVALÝM ČESKÝM VELVYSLANCEM V PÁKISTÁNU A AFGHÁNISTÁNU

Měkké porno ČSSD
(Reflex.cz, 4. 3. 2010)
Zelený Raoul č. 780 – Oranžová jízda
(Zelený Raoul, 4. 3. 2010)
Teď jsem šťastná
(Reflex.cz, 3. 3. 2010)
Český lev 2009: Trapnost nadevše
(Reflex.cz, 9. 3. 2010)
Kolem světa: Proč Japonky šmajdají
(Reflex.cz - Zvenku, 3. 3. 2010)
Eliška má ráda divočinu
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Nejmenší novinka
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Quentinův PADOUCH
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Bezpečné šílenství
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Czech Press Photo má patnáct let
(Tištěný Reflex, 4. 3. 2010)
Hudba pro dobrou chuť
(Reflex.cz, 26. 2. 2010)
Měkké porno ČSSD
(Reflex.cz, 4. 3. 2010)
Radost ze slunce
aneb elektřina nad zlato
(Reflex.cz - Jiné město, 9. 3. 2010)
Hodný Honza
(Reflex.cz, 1. 3. 2010)
Co přinesl den (úterý 9. března)
(Reflex.cz - Doležal B., 10. 3. 2010)