PRAHA 'FAŠISTICKÁ'

Pořádek je fajn, jeho hysterické vymáhání už méně

Jiří X. Doležal: Zapálená cigareta, otevřená láhev piva, močící pes, k tomu odhozený nedopalek – městská pokladna si může přijít na 120 000 Kč

Foto: TOMÁŠ TESAŘ

První měsíc platnosti nových drakonických vyhlášek o pořádku a pití alkoholu v Praze zasluhuje inventuru. K čemu vyhlášky jsou? A je trest, který umožňují uložit - POKUTA AŽ 30 000 Kč -, adekvátní?

Pořádek a čistota ve městech jsou problémem až historickým. Vzpomeňme jenom mladého Rousseaua, jak vnímal Paříž při její návštěvě: "Justiční palác, Louvre, Tuilerijské zahrady, Museum i Opera, vše je zamořeno odporným záchodovým pachem. Nábřeží jsou zamořena výkaly: jsou všude, v alejích, u patníků i ve fiakrech." V Praze to vypadá mnohem lépe, ale pražský magistrát vnímá město nejspíš jako sám mladý filosof. Vymáhání pořádku v Praze totiž vstupuje do nové éry, éry drakonických trestů. Průměrný plat v Praze dosahuje 26 000 Kč, pokuta, kterou může od letošního léta občan za porušení pořádku dostat, pak představuje 115 procent měsíčního příjmu. Je zajímavé porovnat ceny podobných přestupků v jiných evropských městech. V Bruselu můžete dostat za znečisťování pokutu až 50 eur (1200 Kč), v Paříži až 180 eur (4300 Kč). Praha se tak jednoznačně stává nejrepresívnějším, nejtvrdším a stran vymáhání pořádku doslova fašistickým městem.

CO SE VLASTNĚ NESMÍ?

Vyhlášky jsou krátké a stručné. Ta první o alkoholu platí od sedmého července a říká, že na území hlavního města Prahy se zakazuje požívání alkoholických nápojů v okruhu 100 metrů od stanic metra, škol, zdravotnických zařízení, dále na dětských hřištích a pískovištích a v prostoru nástupních ostrůvků nebo nástupišť veřejné dopravy. A také na místech výslovně uvedených v seznamu, který je pro každou městskou část sáhodlouhý.

Druhá vyhláška, o udržování čistoty, platí od prvního července a výslovně říká hrozivé: "Znečišťováním ulic se rozumí činnost, v jejímž důsledku se na ulice a jiná veřejná prostranství dostávají pevné nebo kapalné látky nebo jiné věci, které jsou v rozporu s účelem užívání ulic." A pokračuje unavujícím výčtem, co se všechno myslí znečisťováním. Odhozené odpadky, včetně nedopalků cigaret, žvýkaček a zbytků potravin, krmení pro zvířata, jakékoliv plakáty, případně i výkaly, výměšky a odpadní vody. Nic se nesmí hodit ani do kanálu.

KAM S VAJGLEM

První, co člověka napadne, když se podívá na drakonické tresty za znečisťování, je otázka: Je město dostatečně vybaveno koši, záchody a podobnými zařízeními? S vajglem v ruce od redakce vyrážím směrem ke stanici metra Vltavská. Je to více než kilometr a nacházím - kromě odpadkových košů na zastávkách tramvají, kam samozřejmě s cigaretou nesmím - pouhé dva koše na odpadky. Znamená to tedy, že musím kráčet s vajglem asi půl kilometru, než dostanu šanci ho odhodit. Přitom se na mne přátelsky šklebí víka kanálů, do kterých však vajgl vhodit nesmím.

Po prvním testu vyrážím - opět s vajglem - z redakce směrem k metru Nádraží Holešovice. Je to asi stejně daleko jako k Vltavské, ale přes obydlenější partie města, takže nacházím košů celkem pět. Do žádoucího stavu, kdy by byl koš na odpadky na každém rohu a na dlouhých ulicích každých sto metrů, však má město opravdu daleko.

Národní třída – turisté střídají bezdomovce a opilce, které vyhnala vyhláška

Foto: TOMÁŠ TESAŘ

Druhý pokus zahajuji u nás v Bubenči na Hradčanské a týká se močení v křoví. Volím trasu od Hradčanské do Podbaby a jdu pěšky. Poslední možnost legálně vyprázdnit měchýř je právě v podchodu metra, pak kráčím Bubenečskou ulicí a míjím hospody, kde ale neradi vidí, když jim chodci využívají jejich WC. Procházím Uralským náměstím, uličkami Bubenče, procházím několik parků, kde křovíčka měchýř zvou k lákavé, leč zakázané úlevě, a konečně docházím do Podbaby, kde je k dispozici hotel Crowne Plaza. Tam se snad vyčurat dá. Celou cestu jsem nepotkal jediné veřejné WC, a i kdybych ho cílevědomě hledal, nenajdu - v Bubenči je kromě těch v metru jediné, na centrálním Vítězném náměstí.

Konečně na třetí pokus vyrážím s Kačenkou, svou fenkou, a sleduji, zda je reálné zabránit "znečistění ulice výměšky". Ani na řízný povel: "Tady nemoč!" pes pochopitelně nereaguje a čurá, kde ho napadne. Je samozřejmé, že tím ulici nijak závažně neznečistí - moč uschne za pár minut. Je samozřejmé, že psí čuránky není možné nějak uklidit, nikdo z pejskařů s sebou nenosí kýbl s vodou, aby drhl dlažební kostky. Přesto je znečisťování výměšky zakázané a já za každou loužičku, kterou Kačenka udělá, můžu dostat třicítku pokuty.

Mé letmé experimenty ukázaly, že Praha není vybavena na úzkostné vymáhání pořádku a že se podle nových vyhlášek dostává za hranici zákona prakticky každý, kdo kouří nebo má psa. Je podobná cesta správná a skutečně povede ke zvýšení čistoty ve městě?

JAK NÁM UKLIDILI V BUBENČI

Celý svůj život žiju v Praze 6, celý dospělý život v Bubenči, a tak jsem byl i svědkem procesu, jak se v Bubenči udělal pořádek. Je to už několik let a nijak to nesouviselo se zaváděním represívních vyhlášek. Městský úřad totiž těsně po přelomu tisíciletí rozhodl, že se v centrální Bubenči zrekonstruují chodníky. Půl roku to u nás vypadalo jako po náletu a pak se slavnostně otevřely upravené, zrekonstruované ulice vybavené dostatečným počtem košů na odpad i na psí exkrementy. A od té doby je v Bubenči pořádek. Čistota na ulicích, která od rekonstrukce vládne, je udržována a vynucována samotnými občany. Pokud nějaký buran, co do Bubenče zavítá, začne dělat bordel, je během několika minut napomenut ne strážníkem, ale někým místním - protože my, co v Bubenči bydlíme, si nenecháme naši spořádanou čtvrť zaprasit.

Pořádek ve čtvrti nastal přesně opačnou cestou, než dnes úřady vynucují. Nejdříve byl úklid, velký a generální úklid pořádaný městem, masívní dovybavení čtvrti odpadovými nádobami a teprve na tohle nasedá represe - represe, s níž jsou obyvatelé tak identifikováni, že ji pomáhají vymáhat sami. Současná přemíra represe je však tak silná, že se s ní těžko může identifikovat kdokoliv včetně samotných strážníků. Jaký je tedy smysl toho všeho? S touto - v kontextu tématu skutečně provokativní - otázkou jsem se obrátil na mluvčího magistrátu pana Jiřího Wolfa. Vysvětlil, že obě vyhlášky magistrát přijal na základě tlaku městských částí a že smyslem je zvýšit v Praze pořádek. Pak jsem se ptal, co udělala Praha pro prevenci vzniku nepořádku. Pan Wolf mi jednoznačně vysvětlil, že je v Praze nyní dost košů se sáčky na psí výkaly, které se denně čistí a doplňují novými sáčky. Také uvádí, že se denně vyvážejí i odpadkové koše a že i těch je dost.

Nejen moje experimenty podniknuté v rámci tohoto článku, ale i každodenní zkušenost Pražanů ukazuje, že ono "dost" je naprosto relativní a že pro běžný život těch košů na odpad i exkrementy dostačující počet prostě není.

Pak se ptám na legitimitu výše pokuty - 115 procent průměrného platu je podle mého opravdu moc. Dozvím se, že je určena pro extrémní pachatele - třeba lidi, co při stěhování čtrnáct dnů vyvážejí nepotřebný nábytek a krámy k popelnicím. A budou pokračovat, i když je jednou napomenou, podruhé napomenou a nakonec jim dají blokovou pokutu. Náklady, jež bude muset město vynaložit na likvidaci hromady odpadu, kterou nadělali, bude ještě vyšší než ona třicetitisícová pokuta. Tresty za banální přestupky, jako odhození vajglu, mají být úměrně menší.

Město nechce, abychom odhazovali vajgly. Ale kam s nimi?

Foto: TOMÁŠ TESAŘ

PRVNÍ VÝSLEDKY

"Ke změně chování občanů i návštěvníků metropole dochází postupně. Z veřejných prostranství postupně mizí podnapilé osoby, které svým stavem pohoršují a obtěžují okolí," říká "za celou Prahu" magistra Radka Bredlerová z vnějších vztahů pražské městské policie. Přitakává i za Prahu 1 Mgr. Jakub Vaculín z kanceláře starosty: "Vyhláška o čistotě přinese své konkrétní pozitivní výsledky až s větším odstupem času. Naproti tomu vyhláška o alkoholu má daleko rychlejší nástup účinnosti viditelný i pro veřejnost pohybující se v centru, z řady míst zmizely cílové skupiny nepřizpůsobivých lidí. Míra hladiny alkoholu u těchto lidí klesla v průměru o 1,5 promile, což se velmi výrazně v pozitivním smyslu projevuje na jejich chování."

Tomáš Mrázek, tiskový mluvčí TSK, zažitou praxi těch, kdo musí odpad uklidit, potvrzuje: "V některých lokalitách zafungovala ,alkoholová' vyhláška. V okolí Národní třídy, kam se stahovali bezdomovci, jsme zaznamenali výrazný pokles nepořádku spojený s pohybem těchto osob. Velmi rychle zareagovaly a přesunuly se do lokalit, kde omezení pití alkoholu na veřejnosti neplatí, takže celkové množství odpadu zůstalo na zhruba stejné úrovni. Zároveň jsme zaznamenali zvýšení počtu psích exkrementů v běžných odpadkových koších. Pejskaři začali více uklízet."

Já mám přes všeobecné veselí z vyhlášky opačný pocit. Jako spořádaný Pražan jsem měl vždy radost, když jsem zahlédl strážníky - hele, město se stará, aby mě nikdo nepřepadl. Od momentu platnosti vyhlášky je vnímám jinak. Zdali mě ti muži nejdou zbuzerovat za to, že jsem odhodil vajgl do kanálu, a ne do odpadkového koše, který tam není, za to, že se mi vyčural pes, anebo že jsem se v nouzi nejvyšší vyčural v parku v křoví? Mnohem dříve, než začaly ovlivňovat veřejný pořádek, ovlivňují vyhlášky důvěru lidí v úřady.

Zákon navíc obsahuje nesmysly, věcné chyby - mám na mysli ono močení psů. Zakázat psům močit, kde chtějí, je vyloučeno, stejně jako je nesmyslné nutit pejskaře, aby chodili s vědrem a vytírali dláždění. Moč prostě uschne. Proto - přestože si nový zákon všichni zúčastnění pochvalují - je dle mého soudu třeba jednak velice bedlivě sledovat, zda úřady neudělují za banální přestupky vysoké pokuty u horní hranice sazby, za druhé nějakou novelou z vyhlášky co nejrychleji odstranit onen nesmysl o močení psů.

NÁKLADY NA ÚKLID

Celkové náklady na úklid města nelze snadno stanovit, protože jej zajišťuje obrovský a nekoordinovaný počet subjektů - Technická správa komunikací (včetně svých subdodavatelů, jako jsou například Pražské služby), městské části, Dopravní podnik, magistrát, soukromé firmy i jednotlivci.

Pro příklad - největší městský uklízeč, TSK, na úklid města za rok 2008 vynaloží asi půl miliardy korun. Jde zejména o likvidaci černých skládek, vývoz odpadkových košů (TSK má ve správě 4000 košů a náklady na jejich vyvážení budou asi 42 miliónů), strojní čištění (zaměstnává 116 lidí, 51 kropicích vozů, 52 samosběrů), ruční čištění (zaměstnává 290 lidí, 48 multicar, devět chodníkových samosběrů), blokový úklid komunikací a kropení.

Městská část Praha 1 ročně vydává na úklid kolem 30 miliónů, jen za psí exkrementy to je 18 miliónů.

SLOVO PSYCHOANALYTIKA

Rozhovor s výukovým psychoanalytikem MUDr. MIROSLAVEM BORECKÝM

Myslím, že ve společnosti by měly být přísné zákony a moudří a spravedliví soudci. A v nových vyhláškách je trochu problematické, že přísný zákon zde sice je, ale nemůžete čekat od městských policistů, že to budou nějací intelektuálové, kteří budou kompetentně vykládat zákon. Oni se to budou muset naučit v praxi. Močit v podchodu se prostě nemá, ale je rozdíl, jestli tam víceméně pravidelně močí bezdomovec, nebo vysoce postavený ministerský úředník, jenž se jednou ožral.

V obou případech má být pachatel zatčen a předveden před někoho, kdo rozhodne co nejrychleji, nejlépe ihned, o trestu. To má být právně vzdělaný soudce, který toho prvního odsoudí na tři dny do tuhého vězení o hladu, což je jediný způsob, jak potrestat bezdomovce, nebo dá - tomu úředníkovi - pokutu přiměřenou jeho příjmům, protože se neměl ožrat, a když už se ožral, tak měl jet domů taxíkem.

Psům vyhlášku o tom, že nesmějí močit na ulici, nevysvětlíte

Foto: TOMÁŠ TESAŘ

Kam povede stav společnosti, kdy jsou za hranicí zákona všichni? Každý majitel psa bude za hranicí zákona, bude znečisťovat výměšky.

Tak to je špatně formulovaný zákon. Chyba je vůbec v tom, že se konkretizuje znečistění psí močí. Obecně by naprosto postačovalo ,znečistění veřejného prostranství'.

Nemá magistrát nějakou skrytou potřebu se válet v lejnech, když tak bojuje za pořádek?

Já bych tam spíš viděl skrytou potřebu získat voliče. Jsou to politici a všichni politici chtějí získat voliče. Jestli jim to bude něco platné, poznáte při volbách.

SLOVO ANTROPOLOGA

Rozhovor s profesorem RNDr. STANISLAVEM KOMÁRKEM, Dr.

Jak funguje systém, kde je většina za hranicí nevymáhaného zákona?

Když jsou zákony tak přísné, že je každý nebo téměř každý porušuje, a zároveň nejsou všechny přestupky stíhány, tak to pootevírá dveře k tomu, aby byl někdo exemplárně přiskřípnut. Pinochetovo Chile mělo ochranný věk mládeže na hranici tuším dvaadvaceti let. Takže bylo možné prakticky každého občana strčit za mříž za pedofilní prohřešky. Byla-li po tom ovšem ze strany vládnoucí moci poptávka ... Domnívám se ale také, že trestnost některých počinů v rámci města by měla být mnohem větší, než dnes je. Mám na mysli zejména kapsářství a sprejerství, to jest ty činnosti, které jsou nějak zaměřeny proti jiným osobám či proti stavbám, nemovitému majetku.

Jak se nové zákazy na Praze projeví?

Situace, jež nyní nastane v Praze, bude podobná situaci, jaká panuje například v Singapuru. Tam se trestá každé porušení pořádku až padesáti ranami bambusovou holí nebo alternativní pokutou. Je pravda, že Singapur vzkvétá a je tam pořádek. Podle starého úsloví ,kdo chce psa bít, hůl si najde' i z relativní bagately lze uplést, je-li společenská poptávka, bič.

Je to tedy potřeba neomezené moci našich radních?

S žádným z nich jsem o tom nemluvil, ale podobné věci vznikají vždycky úřední bezmyšlenkovitostí, nikoliv démonickým spiknutím. Většina věcí na světě se spikává sama, ono se to jaksi spikne a potom je možné to teprve dodatečně využít. Nevěřil bych ale tomu, že by šlo o nějaké mocichtivé skupiny a jejich snahu. Tyhle věci vznikají mnohem banálnějším způsobem.

PRAHA VE VÁLCE

Hlavní město České republiky se nachází ve válečném stavu. Jednostranně ho vyhlásily některé městské čtvrti (Praha 2, 3, 7) občanům jiných částí, které se nyní chystají odpovědět stejným způsobem. Nejvíce na to nakonec doplatí Nepražané.

Kdo nemá podle těchto vyhlášek rezidenční kartu (vázanou na stálý pobyt), může v těchto částech zastavit jen na omezenou dobu u parkovacích automatů. Těchto míst je ovšem strašně málo. V praktickém životě to například znemožňuje návštěvy rodin s dětmi z jiné městské části, živnostníci odmítají jezdit do čtvrtí, kde nemohou zaparkovat, a firmy šílí z toho, že k jejich sídlu nemohou přijet klienti. Občané těchto tří částí však mají bonus parkovat ve zbytku Prahy podle svých preferencí. I z toho důvodu chtějí zavést zbylé části proti "dvojce, trojce a sedmičce" podobná odvetná opatření.

Odtahová služba: chaos a represe proti vetřelcům

Foto: TOMÁŠ TESAŘ

Jednotlivé části si neuvědomily, že Praha je nejen obcí, ale ze zákona hlavním městem České republiky, kde sídlí desítky centrálních institucí, s nimiž musí mnozí Nepražané pravidelně komunikovat. Způsob, jímž bez přípravy a jednostranně nadřadily pražské městské části svůj zájem nad zájem hlavního města jako celku (a nevybudovaly například adekvátní odstavná parkovací místa), znamená, že vnitropražská válka je zaměřena i vůči "zbytku" republiky. Paradoxní je, že Praha není schopna fungovat bez rezervoáru pracovních sil ze středních Čech, které často nejsou v novém režimu schopny fungovat.

Jediným vítězem této války nakonec budou odtahové služby, často navázané na peněženky některých radních. Jejich nákladní auta s majáčkem a plošinou denně projíždějí Prahou jako žraloci mořem a loví drobné rybky, které jim pak musí za jejich "službu" zaplatit kolem dvou tisíc. Jediné doporučení proto zní: nejezděte do Prahy, dokud tuto válku neukončí Ústavní soud, kde už několik měsíců leží stížnost na tento chaotický a represívní způsob, jak se vypořádat s nedostatkem parkovacích ploch.

BOHUMIL PEČINKA

Uložit a sdílet článek

facebook Google Linkuj.cz yahoo! Jagg.cz vybrali.sme