Casino Royale

Popcornové zrcadlo světa roku 2006

U bondovek víc než u jiné filmové série platí, že každý nový díl musí najít své místo mezi dvěma rčeními. Je tancem mezi vejci tradice a diváckých očekávání, ale zároveň se snaží být omeletou, kterou dostanete, jen když ta vejce rozbijete. Přece jen jde o druhou nejvýdělečnější „šňůru“ hned po Star Wars a tenhle status přinejmenším udržet stojí hodně rozhodování. Proto je tak překvapivé, že Casino Royale volí spíše cestu omelety - což jako by ilustrovala scéna rafinovaně jednoduchého mučení ústřední postavy, nesestřelitelného agenta 007.

Všude se nejspíš dočtete totéž. V novém Bondovi je oproti dlouhodobému trendu míň technologických hračiček a digitálních triků, bondgirl dostává víc prostoru a iniciativy, sám pan agent začíná mít vedle hypertrofovaného thanatu a érótu i náznaky skutečných lidských emocí. Poprvé od Chobotničky (1983) také došlo ke snížení rozpočtu oproti předchozímu dílu, a to o desítky miliónů dolarů. Všechno dohromady to znamená, že Casino Royale je ... „reálnější“, i když to u bondovky zní jako oxymóron. Míň (promiskuitního) Supermana, víc Bodieho a Doylea. A pro dobro věci.

Nám může Casino Royale připadat ještě pevněji ukotvené ve skutečnosti. Karlovy Vary tu sice představují Černou Horu a ruzyňské letiště Miami, ale v obou případech jde o prostory mezinárodního charakteru, což takové použití ospravedlňuje. Navíc zde nedochází k podobným časoprostorovým lapsům, jakým Prahu podrobila bondovská imitace xXx, a finále se odehrává v Benátkách, které Češi znají určitě líp než Ugandu, Madagaskar a Bahamy, kde se příběh rozjíždí. Jenže příklon filmu Casino Royale k realitě není věc ojedinělá. Aktuální příspěvky k „agentskému“ žánru, jako filmy o Jasonu Bourneovi nebo třetí Mission: Impossible, sice pořád ukazují hrdiny, kteří mají víc životů než kočka, ale aspoň se oproti svým předchůdcům potí, rostou jim vousy a mají myšlenky i na něco jiného, než je splněný úkol nebo svlečené bikiny.

Jistě, Casino Royale není žádný Bergman a přinejmenším ta honička po staveništi musí uspokojit každého milovníka akce. Ale bondovky přece fungují podobně jako Madonna: bedlivě sledují, co se v jejich branži šustne nového, a potom to koukají rychle prodat obalené pentličkami lidem, kteří nemají čas nebo cit sledovat trendy. Například právě ta honička stojí na parkouru, čím dál populárnější pohybové disciplíně, díky níž zde její průkopník Sebastien Foucan Bondovi skoro uteče (neutekl nakonec ani Madonně, která mu nabídla spolupráci). A Casino Royale může o aktuální situaci v kinematografii i v globální politice (neboť tohle filmy o agentu 007 dělají už půl století) vypovídat tím líp, že je adaptací vůbec prvního bondovského románu. Ten vyšel v roce 1953 - a od té doby se dost věcí změnilo. Studenou válku vystřídal boj s terorismem, investice do bordelů nahradilo skupování akcií a technika pokročila. Nejsou to ale jen změny vnějškové, přičemž principy zůstávají stejné?

Bondovská tradice dokázala opět podstoupit mírný pokrok v mezích zákona a udržet se v současnosti. Hodně klacků z cesty odklidil fakt, že v Casinu Royale debutuje nový Bond (v podobě Daniela Craiga). Ve spojení s „prvorozenou“ předlohou to umožnilo nový začátek - co do hrdinova chování dokonce prequel celé série. Je obdivuhodné, že se zároveň podařilo udržet klíčové ingredience, aniž by se tloukly s celkovou náladou: Eva Greenová coby bondgirl agentovi sekunduje víc než schopně, padouch v podání Dána Madse Mikkelsena je v té nejlepší bondovské tradici na zabití i k pomilování zároveň a centrální pasáž s pokerovou partií rozhodně není tak nudná, jak hrozilo. Chce to jen dávat pozor na nuance - a právě v nich vyniká Craig, muž, proti jehož obsazení mnozí fanoušci série protestovali, ale který ji přitom dokázal oživit sígrovstvím šmrncnutým citlivostí. Snad jen to narychlo namakané tělo je dnes k smíchu.

A když si po filmu sedne prach, divák si uvědomí, že jednoho z Bondů (Rogera Moorea) v televizi dabuje „český Bond“ major Zeman, Vladimír Brabec. A že Mooreův syn Christian se dnes v Praze podílí na místních koprodukcích. Skutečně se toho od padesátých let mnoho změnilo a celá série bondovek tak dnes nad rámec „pouhé“ zábavy nabízí i možnost přemýšlet nad souvislostmi. Třeba bude jednou Casino Royale odrážet dnešek stejně trefně jako daleko vážnější utopie typu Potomků lidí.

---