Bejbl na dosah a vlak poražených

DO FINÁLE MISTROVSTVÍ SVĚTA V KOPANÉ ZBÝVÁ 20 TÝDNŮ!

VYPRÁVÍ JAN P. MUCHOW MUZIKANT

V roce 1996 jsem měl na kontě už nějaké desky, ale opravdové nadšení? To až když Slavia získala ligový titul.

BŮH JAROLÍM

Fandění Slavii jsem nezdědil. Děda sám hrával, ale byl to obrovský sparťan stejně jako brácha. Nechtěl jsem být v opozici. S bráchou jsem si rozuměl, ale tohle přišlo shůry. Za Slavii jsem hrál i závodně. Jakmile to ale se mnou začalo jít fyzicky s kopce kvůli muzice, přestoupil jsem do Čafky, srdce však zůstalo červeno-bílý. Stavěli mě na stopera, ale mě to táhlo dopředu. Pamatuju se na fantastickou sérii, kdy jsem čtyři zápasy po sobě rozhodl sám těsně před koncem. Vyvezl jsem míč jako Martin Latka a zavěsil. To byl nejlepší úsek mé fotbalové kariéry!

No a v tom roce 1996 přišla nejlepší série mé kariéry fanouška! Slavia vyhrála ligu poprvé od roku 1947! Slavilo se doma, v Edenu, všichni

fanoušci jsme vběhli na trávník a já se dotkl zpoceného Radka Bejbla. I kamarád kameraman Saša Šurkala (původem Slovák) s námi běsnil jako kovaný slávista! Do kotle jsem chodil už na základce, o přestávkách jsme s klukama stříhali papírky na konfety, které jsme si pak vyhazovali nad hlavu jako Mexikánci. To byla éra mužstva začátku osmdesátých let kolem Karla Jarolíma. To byl náš Bůh a jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že bydlí jako my na Jižním Městě. Slovo dalo slovo, zjistili jsme, v kterém vchodu bydlí, a s kamarádem jsme se za ním vypravili. Dneska to nechápu, přišla otevřít manželka, snad s námi i něco prohodil a podepsal se nám do sešitu s výstřižkama. Tahle mánie u mě kulminovala během mistrovství světa ve Španělsku, kdy jsem si psal kroniku a vlepoval si k ní fotky z novin. Popisoval jsem všechny zápasy. A nejen Čechoslováků, kteří to vyřešili hned na úvod remízou s Kuvajtem. Byl jsem blázen. Dokonce si pamatuju, že jsem spolužákovi pod vlivem dětské demence ukradl podpisové album, protože přece podpis Tondy Panenky musím mít! Dodnes se za to stydím.

Nebyl jsem rváč, neměl jsem na to figuru, ale seberte to hovno, to jo, to jsem řval. Hlavně mě však bavilo oslavovat svůj tým. Zásada zněla: nemusíš soupeře slovně poplivat, stačí, když se chováš tak, jako by tam nebyl. Jako vlajkonoš jsem skončil na průmce, kdy jsem začal vysedávat spíš v kavárně Slávie. Navíc Slavia v té době hrála tužku.

AUF WIEDERSEHEN

Jenže pak přišel po letech ten titul v šestadevadesátým a v létě pak legendární EURO v Anglii. Na semifinále s Francií jsme se dívali u Saši Šurkaly. Na rozhodující penaltu šel Rada nebo Kadlec, už nevím. Ani jednoho jsem neměl moc rád, ale vsítil. Musíme jet na finále! řvali jsme na sebe v euforii. Okamžitě jsem zavolal kámošovi do Londýna, aby obstaral lístky, což nebyl až takový problém, protože Angláni s Němci vypadli v

semifinále a houfně vraceli lístky. S Honzou Čechtickým a dvěma kámošema jsme se sebrali a vyrazili autem tak, abychom přijeli do Londýna o den dřív. V den zápasu jsme se hodně brzo vypravili do Wembley, kde už byla super atmosféra. Angličani, kteří Němčoury nemusí, fandili pochopitelně nám, dokonce si oblékli české dresy. Lekli jsme se až na stadiónu, protože jsme měli lístky mimo náš sektor, za branku mezi tvrdé rowdies. Trochu jsme se stáhli a přišla královna. Asi nejemotivnější chvíle ale přišla, když Patrik Berger proměnil penaltu a v následující vteřině, aniž by se ti Angláni domluvili, začali jako jeden muž zpívat na melodii nějakého britského popěvku: "Auf Wiedersehen, auf Wiedersehen." Přišlo mi to jako dokonalý fór, znělo to celým stadiónem. Takový to "My jsme Slavia, vy nejste nic", co se křičí na Strahově, to je proti tomu slabingr. Až mě to skoro dojalo: bylo v tom všechno -že je to finále EURA, že s náma nikdo nepočítal, že jsme se odhodlali podniknout tohle dobrodružství a že nám fandili i Angličani. To byla síla. Vedli jsme, už nebylo tak dlouho do konce, Češi šíleli. Jenomže pak vystřídal Oliver Bierhoff, bum bum, dva jedna, zlatej gól. Sešup z tý euforie byl šílený. Mlčky jsme prchli do metra, bylo to zvláštní, ačkoli bylo napěchované, vládlo v něm úplné ticho. Byl to vlak poražených. Večer jsme se zmastili absintem, ale o fotbale se už nemluvilo. Druhý den jsme se v kocovině vrátili domů.

PRONIKAVÁ PANÍ

Pro zbytek života mi zbývá Slavia, i když fandit jí je tak trochu prokletí. Snažím se naplánovat si čas a jít se podívat, ale někdy třeba dělám reklamu a z agentury mi na poslední chvíli zatelefonují, že původní verzi klient neschválil a že to musím do druhého dne předělat. Upřímně řečeno, když přijede třeba Chmel z Blšan, tak to tak nemrzí. To pak nejvíc bývá slyšet ta úžasná paní s pronikavým hlasem na hlavní tribuně, která fandí pořád.

Mám pocit, že dřív byl kotel větší, víc jsme uměli zbláznit mužstvo. Klasické to bylo před pár lety s Celtou Vigo, kdy jsme ve dvacáté minutě vedli dva nula, stačila jedna branka a byli jsme na prahu Ligy mistrů. Španěláci nevěděli, kam dřív skočit, jenže fandové umdleli, nezbláznili mužstvo tak, abychom je dorazili. V Anglii sedí první fandové čtvrt metru od postranní lajny a fotbalista si nedovolí popojít. Maká, i když jde míč jasně do zámezí. To se i Řepka nechal slyšet, že se těší na to, jak si v Čechách pohoví. O tom to je.

Někdy chodíme s režisérem Davidem Ondříčkem a výkonným ředitelem karlovarského festivalu Kryštofem Muchou na tribunu do plyše, mezi VIP, ale jsou zápasy, kdy prostě musíte na normální tribunu "mezi lid". Jako dřív, když jsem býval kluk. h Své největší fotbalové zážitky napište na: www.reflex.cz/diskuse

***

ZAČÍNÁ OSUDOVÁ PŘITAŽLIVOST!

Už jste si sáhli na čelo? Já ano! Je to tady!! Mistrovství světa ve fotbale se blíží rychle jako volby a neříkejte mi, že vás to taky nezajímá! Vždyť na rozdíl od politiky kopaná nerozděluje svět na pravičáky a levičáky, ale na ty, kteří se dívají na kopanou, a na slepce. Fotbalová vášeň to jako smrt bere šmahem a dokládá to i seriál Osudová přitažlivost, který jste právě začali sledovat. Týden co týden až do samotného finále se v něm lidé rozličných profesí a životních osudů budou vyznávat z chvíle, kdy je magická meruna trefila přímo do srdce, kdy s fotbalem zažili požehnanou chvíli.

Nechť čtení ukrátí chvíle i vaší rodící se fotbalové horečky. Sejdeme se ve finále!

---